Autorka

Niekedy davno...

25. srpna 2011 v 17:58 | Bejb
Keby som nepochádzala zo Slovenska, tak ani nenapíšem tento článok. Moji prarodičia sa eště dodnes nenaučili poriadne česky. Neviem, ale napadlo ma že, sa mi lepšie hovorí takto, aj keď som sa odmalinka učila len česky. Je to len nezvyk a v hlave mi to rotuje ale aj napriek tomu to mám radšej. Slovenčina je mäkšia, viac spevavá... Nie je pre mňa nejaký veľký problém premýšľať v slovenčine. Keď sa sústredím na slova, ide to celkom pekne . Dúfám, že sa dostanem v novembri na dušičky do Turzovky, odkiaľ pochádza babka, možno aj na Smrčinovec, odkiaľ pochádza zase dedo. Dobre, na budúce vás zase niekedy potrápím a naozaj radšej skončím, pretože vás nechcem nudiť . Bola to len malá ukázka, ako ovládam jazyk svojich predkov.

Mé tisíceré já

6. dubna 2011 v 20:26 | Bejb
Nemůžu o sobě napsat stručnou charakteristiku, nemám určitou vyhraněnou osobnost, která je ve mně stále, mé nálady se střídají jako aprílové počasí. Jednou tak, a jindy zase onak. Občas ani nestačím postřehnout, že nějaká změna nastala. Ale v podstatě, je mi to jedno, proč se tím zabívat, když to je jenom jedno z mých bezvýznamných já? Mám se ráda, v rámci možností. :D
Záleží na mojí náladě a rozpoloženosti. I když, jsem spíše typ logický, rozhoduju se rozumem, musím si nejprve všechno nechat projít hlavou a třikrát všechno přehodnotit, než se konečně rozhodnu, ale pokud už se rozhodnu, stojím si za tím.
Neplatí to však pro všechny situace, většinou se rozhoduju dost zkratkovitě a podle nálady.
Jsem prostě takový skřítek bez čepičky. :)
Občas mám náladu na pošušňání, kdy chci aby se, se mnou někdo pořád mazlil, mluvil na mě, a já ho za to odměním úsměvem, někdy se zase chovám jako malé dítě. Špulím pusu, dupu nožkou a šišlám, je to se mnou k nevydržení...:D
Jindy jsem zase výbušná sopka nebo bych polovinu lidí nakopala někam. No jo, to jsem já.
Nemůžu o sobě napsat, že jsem taková, nebo onaká. Mám tisícero tváří, každá je jiná a přesto se spolu kamarádí. Je to jako mít spoustu sester. Zvláštní, ale pravdivé.
Divím se, že to se mnou někdo vydrží. Potřebují se na to pevné nervy a jemné zacházení, nejsem z porcelánu, ale pokud už mě z něj chcete mít, tak se ke mně musíte umět chovat :P
Jsem osoba s velkým cítěním. A poslední dobou ujíždím na poslouchání písniček, kvalitních podotýkám. Takže se na mě nesmíte zlobit, když se k vám přifařím s CD, a řeknu že to je prostě užasné. Rozplývat se nemám v popisu práce, ale někdy to jinak nejde...:)
Hlavně se na mě nezlobit, když mi , jak se lidově říká, hrabe. :D To jsem úplně nesnesitelná, pořád si zpívám, blábolím nesmysly, barvitě vyprávím a vůbec tak nějak celkově tu klapačku nemůžu zavřít. Naštěstí je to jen výjimečně.
Také tleskání pacičkami, žďouchání do žeber a vyplazování jazyka jsou moje specifické záležitosti. Je toho spoustu. Ani si na všechno ted nevzpomenu.
Takže jenom zkratka ;) Už se mi u toho ani nechce sedět, takže zase příště :)

Něco končí a něco nového začíná ;)

27. února 2011 v 11:50 | Bejb
Už tady nejsi, respektive nejsi se mnou...Je to zvláštní, ale předpokládala sem to a zaržená nejsem. Prostě to už nešlo dál a vztah by pro nás byl asi opravdu o ničem, dál už nevede naše společná cesta, už jsme jen ty a já, žádné my...Je to nezvyk, ale stále jsi tu pro mě a jsme přátelé, nerozešli jsme se ve zlém a tak to podle mě má být. Chci se s tebou dál stýkat, protože přece jenom osm měsíců je dlouhá doba a jsi v mém srdci, myslím dokonce, i podle toho jak si zrovna píšeme, že bude pro nás lepší, když budeme jen přátelé. :)
Připadám si volnější, kámen mi spadl z hrudi a nemusím se bát, jestli zase něco neřeknu blbě, jestli se nepohádáme, jestli tě něčím nenaštvu, nemusím se tolik kontrolovat...
Ještě pořád k tobě cítím něco víc, ale myslím, že bude lepší když to zůstane, tak, jak je to ted. Nebudeme si navzájem ubližovat, v budoucnosti.
Ale stále jsi první ;)
Stále za tebou můžu přijít a stále ti budu vděčná... Mám tě ráda a doufám že se někdy uvidíme :)

Depresivní období....

20. února 2011 v 18:35 | Bejb
Nevim proč, ale pořád mám depresivní náladu, jsem smutná...Nevim co se se mnou děje, asi mám ještě poslední fázy dospívání. Nebo to bude těma krámama? Fakt nevim...Ale je to strašný, nelíbí se mi to, stahuju si smutný písničky, pořád jsem naštvaná, potřebuju objímat a mazlit se, chybíš mi...Všechny tyhle aspekty, mi nepřidávají na náladě.

Připadám si jako hromádka spadaného listí. Už se těším, až bude léto, sluníčko a já se nebudu trápit, tahle zima trvá už dlouho, navíc se pořád klepu jako ratlík, nemůžu se zahřát. Šílím z toho...Ten šedý městský smog, mě přivádí k naprosté bezmocnosti, připadám si tady jako zavřený pták v kleci, jako srnečka, která ztratila maminku.

Nechci ztratit maminku...

Nevím, jak to bez tebe vydržím dva týdny. Ale musím! Musím to vydržet, co mi taky zbývá? Vydržím to, mezi tím si budu poslouchat ty svoje "depťárny" a možná mi bude líp. Něčím se zaměstnám, třeba zase zkusím něco napsat, i když to samozřejmě skončí v koši. :D
O to víc se na tebe budu těšit, o to víc budu vědět, že láska není lehká...

Ale, co je v životě lehké? Nic!

A co navíc pro takového člověka jako jsem já! Nad vším moc přemýšlím, jsem typický kozorožec :P Každý, kdo si třeba přečtě popisek na seznamu, hned si řekne, že to jsem já (za předpokladu že mě zná! :D ) opravdu ta podobnost tam je, minimálně 90 %. Právě proto věřím na astrologii, ono to totiž na mě sedí... A kdo řekne že ne, tak ho vyliskám, protože potom mě nezná! Chá !

Ale, přece jenom, stále jsi se mnou, nosím tě přece v srdci, ve speciální přihrádce...:) Otvírám ji, když se cítím sama a nebo jsem takhle na dně. Jsi tu pořád, duševně. Za ten týden co se nevidíme, strašně mi chybíš, chybí mi to objetí...Jsem strašnej mazel, ale pokud k tomu člověku nechovám důvěru, neobejmu ho. Je to pro mě dost intimní věc, pustit si někoho k tělu. Ale tvoji přítomnost mám strašně ráda, nejradši bych si opravdu nechala originál a poslala kopii pryč.

Už teď mi chybíš, a to ještě není ani pondělí...:-/ No nic, musím to přežít, snad se ty budeš mít líp :) Tak se měj, mravenečku :P

Na noční obloze...

6. února 2011 v 14:39 | Bejb
Strašně ráda se procházím venku v noci, samozřejmě když pominu to, že se bojím tmy a nějakého týpka, který na mě každou chvíli může vyskočit zpoza keře. Ale když to pominu, miluju ty večery, kdy se můžu projít a koukat na noční oblohu, sledovat hvězdy a přemýšlet o tom, která je asi moje...

Ale sledování hvězd není to jediné co mě uchvacuje, i to, jak jsme oproti všemu malincí, se mi zdá lákavé. Mým snem je, jednou si roztáhnout u vlastního domečku deku, lehnout si a pozorovat hvězdy, přemýšlet o všem...

Když jsem ještě věřila na ježíška, tak jsem viděla záblesk na obloze, který svítil, blikal různými barvami a já z toho byla totálně unešená (dneska už vím že to bylo letadlo) xD. 

K obloze mám velice kladný vztah celkově, kdo by nechtěl sedět na obláčku, jako andělíček ? Alespon tedy já bych to chtěla určitě :D.

Hodněkrát, když nemůžu v noci spát, postavím se vedle postele a prohlížím si noc za oknem, poslouchám všechny zvuky a nakonec mě to ukolébá ke spánku...

Jak to říct, je to místo, kde létám....:)

Nauč se usmát

21. ledna 2011 v 12:15 | Bejb
Nauč se usmát, protože pokaždé když se na tebe podívám, budu mít chuť udělat totéž. 
Úsměv je projevem radosti, nauč se radovat! Daruj svůj úsměv každému, kdo má pro tebe vlídné a přívětivé slovo. Daruj ho každému, kdo se na tebe zlobí, ukaž mu, že ty nemáš, proč se ho bát, ukaž mu, že jsi hrdina! Usmívej se pokaždé, když ti to tvoje svaly jen trochu dovolí, nepodlehni tomu ošklivému světu depresí, změň se a úsměv na tvé tváři nezmizí...

Jsi sluníčkem, kolem kterého se všechno točí, jsi mráčkem, který ovládá déšť, jsi úsměvem na mé tváři. 

Je krásné vědět, že něco bezplatného, ale přece tak cenného patří jen tobě. Odchází žal a přichází radost.  Je to jako vlahý jarní větřík a já jsem kláskem v obilí. 

Miluju tvůj úsměv, tvoje oči, které mají v sobě smutek...
Vlasy, které mi připomínají zlato, dvě studánky a pár jizviček na obličeji, které nejdou vidět. Tedy alespoň na první pohled. Líbí se mi, když si rukou projíždíš vlasy, to gesto je tak specifické pro tebe.
Pokaždé, když tě objímám, je to jako by spadl svět. Neexistuje nic, než úsměv a štěstí...

Miluju tě, víš to, stále to musím opakovat, protože je to pravda. :) :*

PS: Nejdřív jsem chtěla, aby to byl článek pro mě, taky že ten začátek je, ale pak se to nějak zvrtlo a já začala psát o tobě...:)

Nalezení nové vášně ?

8. ledna 2011 v 9:00 | Bejb
V pondělí bych měla jít do kulturáku na konkurz souboru Bambules. Upozornila mě na to kamarádka, která tam už chodí, no a řekněme...
Chtěla bych si to zkusit, zarecitovat nějakou básničku, povědět něco o sobě. Myslím, že je to dobrý nápad, alespon to zkusit.
Naštěstí půjdu o hodku dřív, takže se podívám, jak to chodí.
Ale myslím, že docházet tam, by nebyl problém, v pondělky a pak mít celý týden volný? Neberte to. Básničku, co se týče paměti, už umím (učila jsem se ji přibližně dvě hodky) teď už stačí jenom hezky to přednést a povídání o sobě, to se zmákne, nějak... :D

Vybrala jsem si kytici, vím, dost ponuré téma, ale mě se to jednoduše líbí a mám to ráda :).
Nikdy jsem sice nebyla na recitování a takový hovadinky jako herectví, ale zlepšit si mluvení, umět se soustředit a odolat nervozitám, je pro mě velikým lákadlem. Navíc je to něco, u čeho skvělě pracuje sebevědomí. A to já potřebuju...

Takže takhle, nalezla jsem zase něco novýho, co mě strašně zaujalo a chtěla bych to alespon zkusit, když už ;).

Mějte se krásně, pište básně...:D B.

Šťastný Nový rok ! :)

1. ledna 2011 v 8:28 | Bejb
Chtěla bych popřát všem blogerům šťastný Nový rok, málo nervů, hodně štěstí, zdraví a stálou inspiraci na články. :)

Sama bych mohla polemizovat o tom, jaký byl Silvestr. Na jednu stranu jsem si ho strašně užila, nezažila jsem lepší a na druhou...bych radši spoustu věcí nevěděla a udělala jinak. Spala jsem asi čtyři a půl hodiny, vůbec se mi nechce pokračovat dál, mám ohromný pocit viny za některé věci a stále si nemůžu z hlavy vymazat ty smutné oči a tiché promiň, které nebylo na místě a nechalo ve mně tolik emocí...
Ale pak jsou tu i věci krásné, nezapomenutelné. Ale přece jenom, jsem strašný pesimista, nevěřím si a černé vidění mi zůstává i v tomhle případě. Jakoby všechno hezké zmizelo a zůstal jenom strach.
Bojím se toho, co přijde...Nikdy nevíš. Tahle věta mě včera pořádně nakrkla, ale je nový rok a já si připadám jako vyžvejknutá žvějkačka a jediné co chci, je umřít. Nechápu, jak někdo se mnou může vůbec vydržet, jak mi může někdo věřit, po tom všem...
Vždyť já jsem jen pouhý člověk, jeden z dalších 6 miliard (?) nejsem nic extra. Jsem jen uzlík nervů, který se bojí pokaždé jen když na něj hlasitěji promluvíte, strašně nechápavý člověk, bez špetky rozumu a velice naivní. Kolikrát se mi vymstilo, že jsem věřila? Je to moje předsevzetí, otrkat se, být nepřístupnější, odolnější, nebýt už dítětem, i když na to mám stále nárok...
Za pár dní mám narozeniny, nezajímá mě to. Jenom budu zase o rok starší, o rok blíže ke smrti.

Jediné co mě šťastného za tenhle rok potkalo, jsi ty... Miluju tě, nemůžu bez tebe žít, dělám strašný blbosti, zklamala jsem tě. A přesto se mnou pořád jsi. Jsi ten nejlepší člověk jakého jsem kdy potkala, je to zvláštní, ale je to pravda. ;)
Neměla jsem se o koho opřít, už mám. Ale to odloučení mi dává zabrat, vlastně když tě pak vidím delší dobu jako teď, na začátku si připadám šťastná a nakonci zase ne, protože vím, že mě čeká to samé jako na začátku, ale až za týden...
Neberte to prosím na nějakou zvláštní váhu, spala jsem čtyři a půl hodiny a je  mi pěkně na nic, duševně. Dokáže mě zničit všechno i ta smska, která je napsaná v dobrém smyslu, ale já ji zase pochopila jinak. Jsem takové trdlo, až to není možné. V hlavě opravdu asi vedu jen výčitky svědomí... Protože jinak nevím, proč se pořád tak obviňuju a proč si pořád připadá tak...? Bezcenná. Doufám, že to budeš číst a pochopíš, že to sama nezvládnu, nezvládám už nic. Jsem strašně slabý jedinec a neumím si poradit s tím, jak to převést na opačnou stranu. Nepomáhá mi totiž nic. Myslela jsem si, že se to časem zlepší, ale moje chování mi spíš přijde jako radikální NE. Když se tak na to podívám, jsou to jen žvásty, neměla bych to zvěřejňovat, ale nějak to ze sebe musím dostat. Takže smůla :P  Moje předsevzetí teda jsou :

1. Trochu se zocelit
2. Udělat si více času na školu a začít se učit (to už předem vím, že nesplním)
3. Věnovat se zase psaní, alespon minimálně za měsíc bych mohla něco napsat
4. Nezklamat tě
5. A začít se trochu ovládat

Myslím, že je to všechno, nechci sem už nic cpát, tak radši skončím, mějte se krásně.

Nosím tě v srdci, Miluju tě...<3

Můj stromeček

23. prosince 2010 v 15:02 | Bejb
Stromeček


Vím, že bych si tohohle malého broučka neměla přivlastňovat, ale kdopak ho oblékl?
Já.

Takže můžu s čistým svědomím říct, že patří alespoň částečně mně. 

Je sice trochu opelichanej a chudej, ale komu by to vadilo? Mě rozhodně ne, miluju ten stromeček, protože je postavenej podle mě! :D

Má svoje kouzlo, světýlka a jen tři barvy, stříbrná, červená a slámový ozdobičky. 
A naposledy, modrá kolekce.

Můžete se pokochat mým výtvorem a omlouvám se za špatnou kvalitu, nemám moc dobrej foťák....;)
 
 

Reklama