Šťastný Nový rok ! :)

1. ledna 2011 v 8:28 | Bejb |  Autorka
Chtěla bych popřát všem blogerům šťastný Nový rok, málo nervů, hodně štěstí, zdraví a stálou inspiraci na články. :)

Sama bych mohla polemizovat o tom, jaký byl Silvestr. Na jednu stranu jsem si ho strašně užila, nezažila jsem lepší a na druhou...bych radši spoustu věcí nevěděla a udělala jinak. Spala jsem asi čtyři a půl hodiny, vůbec se mi nechce pokračovat dál, mám ohromný pocit viny za některé věci a stále si nemůžu z hlavy vymazat ty smutné oči a tiché promiň, které nebylo na místě a nechalo ve mně tolik emocí...
Ale pak jsou tu i věci krásné, nezapomenutelné. Ale přece jenom, jsem strašný pesimista, nevěřím si a černé vidění mi zůstává i v tomhle případě. Jakoby všechno hezké zmizelo a zůstal jenom strach.
Bojím se toho, co přijde...Nikdy nevíš. Tahle věta mě včera pořádně nakrkla, ale je nový rok a já si připadám jako vyžvejknutá žvějkačka a jediné co chci, je umřít. Nechápu, jak někdo se mnou může vůbec vydržet, jak mi může někdo věřit, po tom všem...
Vždyť já jsem jen pouhý člověk, jeden z dalších 6 miliard (?) nejsem nic extra. Jsem jen uzlík nervů, který se bojí pokaždé jen když na něj hlasitěji promluvíte, strašně nechápavý člověk, bez špetky rozumu a velice naivní. Kolikrát se mi vymstilo, že jsem věřila? Je to moje předsevzetí, otrkat se, být nepřístupnější, odolnější, nebýt už dítětem, i když na to mám stále nárok...
Za pár dní mám narozeniny, nezajímá mě to. Jenom budu zase o rok starší, o rok blíže ke smrti.

Jediné co mě šťastného za tenhle rok potkalo, jsi ty... Miluju tě, nemůžu bez tebe žít, dělám strašný blbosti, zklamala jsem tě. A přesto se mnou pořád jsi. Jsi ten nejlepší člověk jakého jsem kdy potkala, je to zvláštní, ale je to pravda. ;)
Neměla jsem se o koho opřít, už mám. Ale to odloučení mi dává zabrat, vlastně když tě pak vidím delší dobu jako teď, na začátku si připadám šťastná a nakonci zase ne, protože vím, že mě čeká to samé jako na začátku, ale až za týden...
Neberte to prosím na nějakou zvláštní váhu, spala jsem čtyři a půl hodiny a je  mi pěkně na nic, duševně. Dokáže mě zničit všechno i ta smska, která je napsaná v dobrém smyslu, ale já ji zase pochopila jinak. Jsem takové trdlo, až to není možné. V hlavě opravdu asi vedu jen výčitky svědomí... Protože jinak nevím, proč se pořád tak obviňuju a proč si pořád připadá tak...? Bezcenná. Doufám, že to budeš číst a pochopíš, že to sama nezvládnu, nezvládám už nic. Jsem strašně slabý jedinec a neumím si poradit s tím, jak to převést na opačnou stranu. Nepomáhá mi totiž nic. Myslela jsem si, že se to časem zlepší, ale moje chování mi spíš přijde jako radikální NE. Když se tak na to podívám, jsou to jen žvásty, neměla bych to zvěřejňovat, ale nějak to ze sebe musím dostat. Takže smůla :P  Moje předsevzetí teda jsou :

1. Trochu se zocelit
2. Udělat si více času na školu a začít se učit (to už předem vím, že nesplním)
3. Věnovat se zase psaní, alespon minimálně za měsíc bych mohla něco napsat
4. Nezklamat tě
5. A začít se trochu ovládat

Myslím, že je to všechno, nechci sem už nic cpát, tak radši skončím, mějte se krásně.

Nosím tě v srdci, Miluju tě...<3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.