Bez duše...

29. září 2010 v 15:36 | Bejb |  Na kus řeči
V životě zakopneme o mnoho klacků, některé se nám zdají jako perfektní zážitky a na jiné bychom radši zapomněli. Při některých si odřeme koleno a u jiných zase vesele skáčeme tam a zpátky, protože jsme šťastní.

Jenže, co když nám některých z těch pomyslných klacků udělí ránu do života a najednou je všechno jinak? Právě jsem jednu z otupujících ran zažila a je to horší, mnohem horší, než když o tom čtete...

Ztratit milovaného člověka je samo o sobě těžké a snad nikdo z nás si neumí zezačátku představit, jak se dožije zítřejšího rána a jak se s tím velkým novým pocitem vypořádá. Co uděláme s bolestí, která je nám náhodově položená na berda?  Jediná možnost je vypořádat se s ní...

Doufám že to dokážu, že budu silná a jeden ztěch klacků zlomím, budu se mu pak vysmívat a tancovat indiánské tance díky zkušenosti, která mě možná posílí. Snad nebudou činy nastávající nějakou překážkou.

Ale také možná, co když jsme se jen unáhlili a chceme něco vzít zpět, přijme to druhá strana?

Vždycky je lepší být na takovýto klacek s někým, než sám a bez pomoci. Možná, že vám dotyčný poradí a ukonejší vaši pýchu. Už se těším, až si udělám čajový dýchánek.

Děkuju V. , M. a K. že mi pomohli, poradili a díky nim se cítím líp. :-)

Snad mám takové štěstí nebo mě smůla nemá ráda, ale šťastné konce jsou nejlepší...:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.